Recenze pořadu: Britain’s Biggest Hoarders (BBC, 2012) a My Hoarder Mum and Me (BBC, 2011)

Troufám si říct, že tyto dva pořady jsou zatím nejkvalitnější zpracování problematiky “hoardingu” – hromadění, které je v populární televizi a na Youtube k vidění. Samozřejmě, je tu přítomná do jisté míry senzacechtivost, ale ne tak jako v jiných pořadech a k jednotlivým aktérům je přistupováno s lidskostí a pochopením pro jejich situaci, jakkoli může být svérázná. Je jim poskytnuta odborná pomoc a terapie, což zvlášť třeba u pořadů americké výroby není vždy pravidlem.

Společným tématem všech příběhů je kromě hromady věcí omezující je v jeich každodenním životě i trauma, kterým si prošli v minulosti a se kterým se moderátorce Jasmine Harman svěřují. Ať už jde o smrt snoubence před 70 lety, ztrátu rodičů nebo dítěte, je to vždy trauma, které v člověku zanechá práznotu, kterou pak podvědomě začně zaplňovat věcmi. Jasmine je pro pořad klíčová v tom, že si celým procesem “declutteringu” – třídění a vyhazování věcí nejprve prochází s vlastní mamkou a tedy z první ruky ví, jak těžké tyto situace jsou pro všechny zúčasněné.

Člověk může jen doufat, že to pro aktéry pořadu neskončí poslední klapkou, ale že se jim bude dostávat i následné podpory, protože ve spoustě případů je vidět, že bohužel sám od sebe zdravotní systém, jak je nastavený teď, bohužel podporu moc neposkytuje a bez iniciativy okolí se těžko člověku dostane podpory aby svoji situaci změnil.


Odkaz na pořad na stránkách BBC: bbc.co.uk/programmes/b01sfyvj, najdete ho také na Youtube.


K vydání série dokumentů publikovala Jasmine Harman článek na blogu BBC, který níže volně překládám.

Jasmine Harman – Britain’s Biggest Hoarders: Destigmatizování problému pro mojí mámu

Po velkém úspěchu dokumentu “My Hoarder Mum & Me”, který jsme natočili tak trochu ze zoufalosti, přinášíme další díl – sérii “Britain’s Biggest Hoarders”.

Před natáčením dokumentu byl dům mojí mamky tak plný věcí, že se už stěží mohla dostat k hlavním dveřím. Spávala v chodbě, protože do ani jedné z 5 ložnic se nemohla dostat. I přesto pro ni bylo nepředstavitelné cokoli z věcí vyhodit a naopak nedokázala odolat nutkání pořídit si toho víc.

Myslím že, natočením dokumentu, mamka chtěla ukázat všem lidem, kteří hromadí a jejich rodinám, že není všechno ztraceno a já jsem chtěla pokračovat v práci, kterou jsme začali, jak u nás doma, tak s šířením povědomí.

Roky jsme si všichni mysleli, že je mamka jen trochu nepořádná a občas utrácí za zbytečnosti. Když ale škola mého nejmladšího bratra zjistila jaká je situace u nás doma (tehdy mu bylo 11), vzali jí ho, protože vyhodnotili, že to není prostředí pro výchovu dítěte. Ačkoli si představovali, že jí to namotivuje “uklízet”, jen se to zhoršilo. Hrozně moc ho chtěla mít zpátky, ale byla paralyzovaná a ze systému veřejného zdravotnictví se jí nedostalo moc podpory v řešení jejího problému. Měla si prostě uklidit všechno sama.

Dle mého názoru je to stejné jako říct někomu, kdo trpí anorexií, ať prostě začne jíst, nebo alkoholikovi ať prostě přestane pít. Není to tak jednoduché.

Musím říct, že je to velká úleva, nemuset už mít tohle “ostudné” tajemství. I jen těch pár lidí, kterým jsme řekla o tom, jak to vypadá doma, moc nechápalo naši situaci a mělo většinou poznámky typu “Jasný, přesně vím co myslíš, já taky hrozně hromadím. Mám spoustu časopisů, co už jsem měl dávno vyhodit.” Jen počkej, mamka by ti ukázala co to znamená hromadit.

Pevně doufám, že prostřednictvím těchto dokumentů jsem pomohla nejen svojí mamce, ale i dalším lidem.

Originální text: https://www.bbc.co.uk/blogs/tv/2012/05/britains-biggest-hoarders.shtml

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *